Jaro II.

Fešáci

1:MHmy čekali jDaro, a zAatím přišel mrHmáz,
tak strašlivou zDimu nezAažil nikdo z nHmás,
z těžkých černých mrDaků se stAále sypal snHmíh
a vánice sDílí v porAyvech ledovHmých.
Z chDýší dřevo mizí a mAouky ubývá,
dEmo sýpek se raději už nAikdo nedívá,
zvDěř z okolních lesů nám stAála u dveří
Ema hladoví ptáci přilAétli za zvěří, a stále blHmíž.
2:Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal,
když vystrašenej soused na okno zaklepal:
"Můj synek doma leží, v horečkách vyvádí,
já do města bych zašel, doktor snad poradí."
Půjčil jsem mu koně, a když sedlo zapínal,
dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval:
"Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz
a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj!"
3:Na to strašný ráno dnes nerad vzpomínám,
na tu strašnou chvíli, když kůň se vrátil sám,
trvalo to dlouho, než se vítr utišil,
na sněhové pláně si každý pospíšil.
Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám,
kterým bych v té bouři nejel ani sám,
a pak ho někdo spatřil, jak tam leží pod srázem,
krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem, já klobouk sňal.
*:NHměkdy ten, kdo spDěchá, se dAomů nevracHmí ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:02:23.618+00:00
Výsledky hledání: